Jak poznáte, že máte doma citlivé dítě

Už před 5 minutami jste měli odejít. Místo toho stojíte v předsíni a zatínáte zuby. Proč? Bota, co byla ráno naprosto v pohodě, ho najednou tlačí. Svetr ho kouše. Brácha se na něho blbě dívá..."Mami, ať na mě nečumí!"

Kolikrát už jste v takové situaci ztratili nervy?

Možná vám v hlavě bliká červená kontrolka a říkáte si, jestli z něj neroste rozmazlený fňukal. Uklidním vás – neroste. Vaše dítě pravděpodobně patří mezi HSC (Highly Sensitive Child) – tedy vysoce citlivé děti.

Vysoce citlivé dítě nepřehání, aby vás naštvalo. Jeho nervový systém je jednoduše nastavený na úplně jiný level než u většiny populace.

Představte si, že běžný člověk má v hlavě filtr, který propustí jen ty nejdůležitější vjemy. Citlivé dítě tenhle filtr nemá. Vnímá svět v HD rozlišení, se stoprocentním prostorovým zvukem a zapnutými všemi senzory naráz.

Citlivost není diagnóza. Není to psychická porucha ani slabost. Je to biologicky daný software, se kterým se dítě už narodilo.

Jak poznáte, že doma nemáte jen „náladového raráška“, ale rovnou vysoce citlivou osobnost? Tady je deset jasných indicií:

Výzkumy ukazují, že mozek citlivých lidí reaguje na podněty jinak.

Amygdala na steroidech

Centrum strachu a stresu (amygdala) se u citlivých dětí aktivuje bleskově rychle. Tam, kde běžné dítě slyší jen hlasitější mixér, mozek citlivého dítěte spouští alarm.

Pomalejší zklidnění

Když už se tenhle vnitřní poplach spustí, trvá mnohem déle, než se hladina stresových hormonů vrátí do normálu. Nemůžete chtít, aby se dítě po emocionálním výbuchu uklidnilo za pět minut. Jeho tělo je v tu chvíli zaplavené tsunami stresových hormonů. 

Zkuste vzít vysoce citlivé dítě do supermarketu v pátek v pět odpoledne – v čase největší špičky. Výsledek? Čisté přetížení do deseti minut.

Co může pomoci? Otestovala jsem na opravdové rodině. Obyčejná protihluková sluchátka a jasný úkol: dítě drželo v ruce seznam a škrtalo položky. Jakmile dostal mozek jeden konkrétní bod, na který se mohl soustředit, okolní chaos (pípání pokladen, blikající světla, davy lidí) přestal útočit na jeho nervovou soustavu s takovou intenzitou. Nákup se nezměnil v peklo pro všechny zúčastněné.

Zapomeňte na dril z minulého století. Styl „však ono si zvykne“ u citlivých dětí nefunguje. Tedy funguje, ale za cenu toho, že dítě kompletně zlomíte.

Pro dítě je důležitá předvídatelnost a pravidelnost. Vědět, co se bude dít krok za krokem, dává jejich přetížené hlavě pocit bezpečí.

Jste vy sami v pohodě? Když vybuchnete vy, dítě nemá šanci se uklidnit. Vy jste kotvou vašeho dítěte.

Má vaše dítě klidný koutek, kam si může v případě potřeby zalézt a nikdo tam po něm nic nechce? Taková nora dokáže zapůsobit jako nabíječka na telefon.

Křik a tlak na výkon fungují jako kryptonit na Supermana. Okamžitě blokují schopnost přemýšlet.

Srovnáváte své dítě s ostatními? Nedělejte to. Věty typu „Podívej se na Bruna, ten to zvládl bez řečí“ v dítěti jen upevňují pocit, že je divné a špatné.

Nebagatelizujte emoce. „Nebuď taková citlivka, o nic nejde.“ Pro něho v tu chvíli jde o všechno.

Meltdown není klasický záchvat vzteku (tantrum).

Při klasickém vzteku dítě zkouší hranice, chce hračku nebo sladkost a sleduje, jestli jeho divadlo zabere. Když dostane, co chce, scéna končí.

Meltdown je totální kolaps systému. Je to chvíle, kdy pojistky vyhořely a v mozku nastal zkrat z přetížení. Dítě v meltdownu vás nevnímá, nedokáže logicky uvažovat a nepomůže žádný trest. Potřebuje jen bezpečné místo, kde přečká průtrž mračen.

Chcete mít doma místo bitevního pole oázu? Zkuste do denní rutiny zavést tyhle drobnosti:

Zpomalte tempo. Uberte kroužky. Méně je v případě HSC dětí jednoznačně více.

Validujte emoce. Místo zakazování pláče řekněte: „Vidím, že je toho na tebe moc. Jsem tu s tebou.“

Zapojte tělo. Dechová cvičení, pevné obětí (pokud ho v tu chvíli snese) nebo skákání (na trampolíně, na zemi) pomáhají vybít nahromaděný stres z těla ven. Při skákání může přidat i ruce a pohybem z nich vytřepat vše, čeho se chce zbavit.

Přírodní podpora. Opravdu skvělé výsledky mám s Bachovkami na míru. Dobře je doplňují také Schüsslerovy tkáňové soli (zejména magnesium phosphoricum), které pomáhají fyzicky regenerovat vyčerpaný nervový systém.

Citlivé děti nejsou slabé. Jsou jen jemněji vyladěné. Když jim dáte správné prostředí, vyrostou z nich ti nejkreativnější, nejvnímavější a nejúžasnější dospělí. Jen k nim prostě potřebujete ten správný manuál.

Nedá, protože se jedná o vrozený rys osobnosti a specifické nastavení nervové soustavy. Věk a správný přístup rodičů však pomohou dítěti naučit se se svou citlivostí pracovat a brát ji jako dar, nikoli jako přítěž.

Vysoce citlivé děti mají na rozdíl od dětí na autistickém spektru vysoce vyvinutou sociální intuici, hlubokou empatii a skvěle čtou neverbální signály ostatních lidí, i když je okolní podněty snadno zahltí.

Upozornění: Tento článek slouží pouze k informačním účelům a nenahrazuje lékařskou péči. V případě akutních potíží se vždy poraďte se svým lékařem.

Petra Kubaláková

Jsem certifikovaná homeopatka a terapeutka s více než 14letou praxí. Neslibuju zázraky na počkání, ale učím mámy rozumět biochemii a emocím jejich dětí. Specializuji se na jemné, ale vysoce efektivní metody – Schüsslerovy tkáňové soli, homeopatie a Bachovy květové esence. Pomáhám maminkám a jejich citlivým dětem najít vnitřní klid a rovnováhu tam, kde běžné rady selhávají.

Sledujte moje tipy na Instagramu pod profilem @tvojehomeopatka.