Máte pocit, že jste špatná máma?

Zase se to stalo. Srdce vám buší a hlava se proměnila v pračku, která zrovna ždímá prádlo na 1400 otáček. Ve dřezu se válí hadra vymáchaná v rozlitém kakau, vaše dítě ječí, jako by ho na nože brali, a vy do tmy šeptáte tu nejtoxičtější větu na světě: „Jsem špatná máma.“

Nejste v tom samy. Ani omylem. Tahle tichá mantra totiž neběží v hlavě matkám, kterým je všechno jedno, ale naopak těm, které by pro své děti dýchaly. A úplně nejčastěji fackuje ženy, které doma mají jedno extrémně náročné dítě.

Vzpomeňte si na svoje vlastní dětství. Nikdo se s námi tehdy moc nemazlil.

Děti měly poslouchat, emoce se neřešily a brečet se chodilo do pokojíčku, abychom neotravovali.

Fyzické tresty? Naprosto běžná součást výchovného folklóru, hned vedle věty „dokud jíš můj chleba…“. Naši rodiče neměli v kapse smartphone, neměli přístup ke studiím o vývoji mozku ani podporu komunitních skupin. Jeli prostě na autopilota podle manuálu, který dostali od svých rodičů.

Představte si, že jste auto s téměř prázdnou nádrží a jedete už jen na výpary benzínu. Vaše nervy se neptají, co jste četla v moderních knihách o respektující výchově. Rovnou sjedou na cestu, kterou ve vaší hlavě vybagrovalo vaše vlastní dětství.

Proto přichází ten šílený vnitřní konflikt. Víte přesně, že nechcete křičet, víte, že tlak plodí jen protitlak. A přesto vteřinu nato slyšíte samu sebe, jak ječíte věty, které jste jako malá nenáviděla. Automatické reakce jsou prostě rychlejší než vaše dobré úmysly.

A teď si představte, že s tímhle retro nastavením v hlavě dostanete do ruky citlivé dítě. To je jako snažit se ovládat nejnovější iPhone pomocí softwaru ze staré Nokie. Staré metody tady totálně kolabují.

Křik citlivé dítě nezklidní – zraní ho natolik, že se úplně zablokuje. Tresty nefungují, naopak u něj raketově zvyšují úzkost a vyvolávají pocit, že není milováno. Výsledek? Máma má pocit absolutního selhání, protože sousedovic klukovi stačí jednou pohrozit, zatímco u vás doma nepomáhá vůbec nic.

A vy vlastně ani nechcete nikomu hrozit. Vysnila jste si harmonickou rodinu, kde se všichni mají rádi, rozumí si, respektují se a možná tam běhají i jednorožci. Já to tak měla do chvíle, než se narodila nejmladší dcerka 🙂

Permanentně chodíte po špičkách a čekáte, kdy to zas bouchne. Vyčerpání z každodenních krizí je srovnatelné s prací pyrotechnika v první linii.

A pak přichází ten největší jed: stud a srovnávání. „Moje máma zvládla tři děcka, prala v Tatramatce, zavařovala okurky a nešílela. Proč já jo?“ 

Možná byl život jednodušší. Rodiče chodili do práce, doma je čekala druhá šichta, děti se vesměs zabavily samy venku. V pátek bylo velké praní, kdy se zapojila celá rodina, v sobotu výlet, v neděli se jelo k babičce. Já osobně si z dětství pamatuju, že se pořád makalo 🙂 nebo jsme lítali sami v lese.

Nalijme si čistého vína. Když na dítě zařvete nebo mu v naprostém zoufalství plácnete na zadek, nejste zlá matka. Jste prostě přetížená stejně jako to dítě. Křik je jen zoufalý, pudový pokus získat zpět kontrolu nad situací, která se vám sype pod rukama.

Po každém tornádu přichází slzy, sebevýčitky, sliby, že „už to nikdy neudělám“.

Uklidněte se. Důležité není to, že jste vybuchla, ale to, co uděláte potom.

Jakmile emoce opadnou, jděte za dítětem, omluvte se mu za svůj křik a vysvětlete mu, že chyba byla na vaší straně, protože jste byla unavená, a že ho stále milujete. Po výbuchu validujte emoce. Dítěti řekněte: „Vidím, že tě to strašně mrzí.“  A myslete i na sebe a přiznejte si: „Vidím, že už nemůžu.“

Odpočívejte!

Odpočinek není odměna za zásluhy. Je to provozní nutnost, abyste byla schopná regulovat emoce jak svoje, tak někoho jiného.

Nebojte se říct si o podporu partnerovi nebo komunitě. Skvělým parťákem na této cestě mohou být Bachovy esence šité na míru pro zvládání mateřského tlaku nebo Schüsslerovy soli, které dodají tělu minerály při totálním vyčerpání. A pokud máte pocit, že se točíte v kruhu, terapeut nebo specializovaný konzultant vám ušetří roky tápání.

Pokud máte pocit, že už jste vyzkoušela všechno, nemusíte touhle džunglí procházet sama. Jmenuji se Petra Kubaláková a pomáhám mámám, jako jste vy, najít cestu ven z permanentního stresu.

Společně se podíváme na zoubek vašim emocím i emocím vašeho dítěte:

• Jemné konzultace: nebudu vás poučovat, ale nabídnu vám bezpečný prostor pro vaši úlevu.

• Homeopatie a Bachovy esence pro mámu i dítě: podpora na fyzické i psychické úrovni, která jemně poladí rozbouřený nervový systém.

Upozornění: Tento článek slouží pouze k informačním účelům a nenahrazuje lékařskou péči. V případě akutních potíží se vždy poraďte se svým lékařem.

Petra Kubaláková

Jsem certifikovaná homeopatka a terapeutka s více než 14letou praxí. Neslibuju zázraky na počkání, ale učím mámy rozumět biochemii a emocím jejich dětí. Specializuji se na jemné, ale vysoce efektivní metody – Schüsslerovy tkáňové soli, homeopatie a Bachovy květové esence. Pomáhám maminkám a jejich citlivým dětem najít vnitřní klid a rovnováhu tam, kde běžné rady selhávají.

Sledujte moje tipy na Instagramu pod profilem @tvojehomeopatka.